[1.14.8] A hle, tu proudily nové síly života do spících, a oni se rychle probudili a hluboce dojati příliš velkým obdivem nad tak velikou blahodárnou změnou pouště, se rozhlíželi na všechny strany a chtěli radostí jásati, ale tu povstal Adam, a po jeho boku také Eva, a pravil svým dětem:

[1.14.9] „Děti, nejásejte a příliš záhy se neradujte, nýbrž plačte a želte se mnou a s Evou předně naší velké viny a považte, co jste ztratili! Nezáleží na pozemském ráji a na všech jeho statcích; neboť jak vidím já a vy se mnou vrátil nám Pán ve Svém převelikém, neomezeném milosrdenství tolik toho, že my bychom mohli všichni nad tímto novým, velkým, nepřehledným bohatstvím Jeho příliš velké lásky velmi snadno zapomenouti na ztrátu přehojných statků pozemského ráje. Ale pohleďte sem na spěchající zvířata jak vzduchu, tak i pevné země, pohleďte na trávu, rostliny, keře a veškeré ty stromky a velké stromy a na vanoucí větry, a tažte se všeho toho, a poslouchejte, zda k vám nepřijde odněkud odpověď.