[1.14.3] Ó, velký, přesvatý a předobrý milý Otče, vyslyš mou slabou úpěnlivou prosbu, aby Tvé svaté jméno bylo proslaveno v srdcích Tvých kajícníků!“

[1.14.4] A nyní viz a slyš co se stalo, když zbožný Ábel dokončil tuto Mně libou modlitbu: A aj, přes ztuhlou poušť začal vanouti ochlazující vánek, a světlé mraky zahalily daleký prostor nebes, a nad celou pouští začalo pršeti, a uprostřed všeho deště padala všeho druhu semena do malých, častým, silným deštěm Jehovy učiněných brázd jinak pustého písku. A v okamžiku se daleká pustina zazelenala tisíci druhy trávy, rostlin, keřů a stromů, a na místě kde klečel zbožný Ábel, modle se v duchu a v pravdě ke Mně, vyvstal velký strom, sahající téměř až k mrakům s rozsáhlými větvemi a širokými listy, plně ověšenými chlebovými plody, libé a nasládlé chuti a bylo mu dáno jméno „bahahania“ (anebo „posílení a občerstvení slabým“) také u vás ještě nyní známý jako „chlebovník“)