Poznání a lítost Adamova.

[1.14.1] A hle, tu Ábel proniknut příliš velkou radostí nad tak převelikou milostí shora padl na kolena a pravil: „Ó velký, přesvatý a předobrý milý Otče, shlédni zde na svého malého sluhu před Sebou v prachu a v pocitu nejhlubší nehodnosti, an vzhlíží k Tobě všemohoucímu a Všeslitovnému z nejspodnější hlubiny vzhůru k Tvé nejvyšší, Výsosti a vyslechni úpěnlivou prosbu dítěte o milost pro jeho slabé rodiče a pro všechny jeho bratry a sestry, a neodnímej mi sílu, která jest mi převelikým darem z Tebe a nech ji milostivě vlévati se na ně k odpuštění hříchu a k znovunabytí života z tebe v žádoucí moci a síle!

[1.14.2] Přetvoř milostivě a milosrdně tuto krajinu podle Tvého nejvyššího zaslíbení, aby se stala úrodnou a aby slabí nalezli výživu k posílení svých údů a aby mohli uhasiti svou palčivou žízeň u čerstvého vodního pramene a aby mohli přicházeti též zvířata, způsobilá jim sloužiti, poslouchajíce jejich vůli.

[1.14.3] Ó, velký, přesvatý a předobrý milý Otče, vyslyš mou slabou úpěnlivou prosbu, aby Tvé svaté jméno bylo proslaveno v srdcích Tvých kajícníků!“