Help

jakob-lorber.cc

Domácnost Boží

[1.13.30] Proto prchni a plač a snažně pros tam, kam tě tvé nohy ponesou, a kde ti vypovědí službu, tam zůstaň, plač, snažně pros a modli se, abys nezahynul a Eva a skrze tebe všichni!“

[1.13.31] A hle, tu Adam opět povstal a chtěl podle rozkazu Božího skrze anděla prchnouti, a ejhle, nemohl, neboť jeho nohy byly jako ochromeny. I začal se třásti a chvěti na celém těle, neboť zmocnila se jej velké bázeň před soudem Božím, kterým mu byl pohrozil anděl Páně.

[1.13.32] I padl Adam znovu na tvář a plakal a křičel přehlasitě: „Pane, všemohoucí, velký Bože ve Své velké slávě vší svatosti, neuzavírej zcela srdce Své bezmezné lásky a Svého slitování milosrdenství mně slabému před Tebou, a daruj mně tolik síly, abych mohl já ten nejnehodnější prchnouti, před Tvými soudy podle Tvé nejsvětější vůle, které jsou jako já od paty až k hlavě poddáni všichni Tvoji tvorové. Pane, vyslyš snažné prosby snažně prosby mé!“

[1.13.33] A hle, tu pravila věčná Láska ústy anděla – jako nyní Já nečistými ústy tvými - Ábelovi!

[1.13.34] Ábeli, pohleď na otce tvého těla, uchop jej pod paži! A pohleď na jeho ženu Evu, matku tvého těla, kterak úpí na zemi a pozvedni ji, aby byli oba a všichni ostatní tebou posíleni k útěku a dobrý, svatý Otec měl z tebe radost, že ukazuješ lásku slabému otci tvého těla, jako též své chatrné matce, a jako též všem svým bratrům a sestrám, ať požehnaným či nepodepsaným, neboť tvá síla je posílí a hojnost požehnání v tobě je občerství! A tak rukou dětské lásky a rukou bratrské věrnosti i se vší trpělivostí a láskou je veď až k místu, které ti oznámím tím, že všichni sklesnou vyčerpáním!

[1.13.35] Tam zůstaň a nech unavené odpočinouti, a ty se tu přede Mnou soustřeď abych ti ve velké hojnosti propůjčil síly k posile tvých rodičů podle míry jejich potřeby a způsobilosti k přijímání a k občerstvování tvých bratrů a sester podle jejich potřeby a podle jejich způsobilosti k přijímání. A nyní učiň, co jsem ti přikázal, z lásky k nim a z poslušnosti ke Mně!

[1.13.36] A hle, tu byl zbožný Ábel proniknut velkou slitovnou láskou, poklekl a z nejvnitřnějšího základu srdce, tona v slzách děkoval Bohu a posílen shora, uchopil pak ruce slabých rodičů a z velké lásky učinil, co mu byl Pán přikázal.

[1.13.37] A když Adam zpozoroval, že jeho syn pomáhá jemu i matce, jakož i všem ostatním, pravil dojat: „Ó, milý synu, poněvadž jsi mi přišel v této naší velké nesnázi pomoci, přijmi také veškeré mé požehnání k poděkování a k útěše tvého slabého otce a tvé slabé matky!

[1.13.38] A děkuj Pánu, jsa ještě hoden lásky svatého Otce místo mě a nás všech, kteří jsme se učinili nehodnými vysloviti Jeho nejsvětější jméno!

[1.13.39] A tak tedy podle vůle Páně prchneme!“

[1.13.40] A hle, tu mávl anděl mečem spravedlnosti a všichni prchali spěšným krokem dny a noci dál a dále bez klidu a odpočinku.

[1.13.41] A tak dorazili již do jmenované země, když slunce stálo nad jejich hlavou a prudce pálilo, a na půdě kolkolem do širých dálek nebylo viděti žádné trávy a také žádného stromu ani keře. A hle, tu klesl Adam a Eva s ostatními zemdleni a zcela vyčerpáni do horkého prachu na zem a zavřeli oči tlačené mocí omamujícího spánku, a spali jako v bezvědomí, spoutáni osidly slabosti v nemilosti.

[1.13.42] A hle, tu přistoupil anděl Páně, který je byl dosud viditelně sledoval k Ábelovi, který tu stál v nejúplnější svěžesti moci a síly shora, a pravil

[1.13.43] Ábeli, hle, ze všech obětí, těla křižování, vůle ducha, které jsi přinesl ve vší čistotě své mysli Pánu svatosti, nebyla žádná větší nežli oběť tato a žádná Mu nebyla tak libá! Proto vezmi podle vůle shora tento meč spravedlnosti s ruky svého bratra shora – neboť hle, jsme děti jednoho a téhož svatého Otce - a vládni jím podle moci moudrosti a podle síly Lásky ku prospěchu svým, a rozžehni v nich zeslabenou sílu života, a dej znovu zahořeti lásce k Lásce svatého Otce a rozdmýchej plamen náležité bázně Boží v jejich srdcích! Já však tě neopustím, nýbrž budu neviditelně a budeš-li chtít, také viditelně státi po tvém mně přemilém bratrském boku, povždy hotov, ve vůli Páně ti sloužiti.

[1.13.44] Neboť hle, odevzdání meče znamená tvou nejúplnější, svobodu rovnou svobodě mé, a tak se stala vůle Páně vůlí tvou a postavila tě nad veškeren zákon a přikázání učinila tvým vlastnictvím, a nyní jsi tak jako já nesmrtelný syn Lásky svatého Otce v čisté říši světla svobodných duchů!

[1.13.45] A nyní čiň podle své lásky a moudrosti svým rodičům a sourozencům těla!“

Desktop Impresum