[1.13.30] Proto prchni a plač a snažně pros tam, kam tě tvé nohy ponesou, a kde ti vypovědí službu, tam zůstaň, plač, snažně pros a modli se, abys nezahynul a Eva a skrze tebe všichni!“

[1.13.31] A hle, tu Adam opět povstal a chtěl podle rozkazu Božího skrze anděla prchnouti, a ejhle, nemohl, neboť jeho nohy byly jako ochromeny. I začal se třásti a chvěti na celém těle, neboť zmocnila se jej velké bázeň před soudem Božím, kterým mu byl pohrozil anděl Páně.

[1.13.32] I padl Adam znovu na tvář a plakal a křičel přehlasitě: „Pane, všemohoucí, velký Bože ve Své velké slávě vší svatosti, neuzavírej zcela srdce Své bezmezné lásky a Svého slitování milosrdenství mně slabému před Tebou, a daruj mně tolik síly, abych mohl já ten nejnehodnější prchnouti, před Tvými soudy podle Tvé nejsvětější vůle, které jsou jako já od paty až k hlavě poddáni všichni Tvoji tvorové. Pane, vyslyš snažné prosby snažně prosby mé!“

[1.13.33] A hle, tu pravila věčná Láska ústy anděla – jako nyní Já nečistými ústy tvými - Ábelovi!