[1.13.27] Tu padl před andělem Páně na tvář a plakal a přehlasitě snažně prosil o slitování, neboť plamenný meč mu otevřel oči a v tomto hrozném světle trestající spravedlnosti uzřel celou tíhu a velikost nevýslovného neštěstí, do něhož svou lehkomyslností uvrhl sebe i všechny své.

[1.13.28] Ale anděl stál se zavázanýma očima a se zacpanýma ušima, jak mu byla přikázala Láska Otcova a zvučněji nežli všechno hřmění z moci a síly Jehovovy pravil: