Zaslíbení Páně.

[1.12.1] Ó, děti Adamovi! Proč se nechcete státi raději dětmi Mými ? Ó, jakého úsilí a namáhavých prací vás to stojí, abyste si vydobyli ten Adamův chléb, s něhož kape pot vašich rukou a který mimo to je pomazán slinou hadů a napojen jedem hadím, a tím ve své nemíře pojídáte smrt časně a pak také věčně!

[1.12.2] Můj chléb, který jest pomazán medem Mé lásky a napojen mlékem věčně svobodného života ze Mne a který byste mohli požívati v nejvyšší hojnosti veškeré přemíry, a který by vám věčně nikdy neuškodil, nýbrž by vás posílil a vší mocí a silou ze Mne věčně a také i časně vyzbrojil, kdybyste ho jen přijali, - hleďte tehdy po Mém nejvyšším skutku, jímž jest velké dílo vykoupení pro vás, tehdy byl tento Můj chléb velmi drahý a lidé si jej mohli jen v malém daru, nejinak nežli zase jen svou Mně za to obětovanou krví a tělesným životem vykoupiti, a tento Můj chléb chutnal tehdy trpce v ústech kupujících a nebyl ještě pomazán medem lásky a napojen mlékem svobodného života také již časně, nýbrž jak med tak i mléko byly v dobrém odvážení přidány truchlícím kupcům teprve v říši duchů; a hle, přece tu bylo velké množství kupců!

[1.12.3] Nyní však, kdy jej dávám a to s medem i mlékem každému, kdo si ho přeje, zcela zadarmo, pouze za jistě velmi malou úplatu vaší lásky, ejhle, nyní se jím trpce pohrdá a nepřijímá se velký, jistě a pravdivě pro vás vší nejvyšší lásky nejvýš plný Dárce!

[1.12.4] Zapamatujte si tedy: Brány Svých nebes dal jsem nyní široce otevříti. Kdokoli chce dovnitř, přijď a přijď brzy a přijď ihned; neboť přišel velký čas milosti, a nový Jeruzalém přichází k vám dolů k Zemi, aby se v něm všichni, kdož Mne milují, ubytovali a medem a mléčným chlebem nasytili a aby pili plnými doušky čisté vody všeho života a v nadbytku ji z věčné studnice Jakobovy čerpali!

[1.12.5] Ale jakkoli se stane sestoupení tohoto Mého velkého města všem Mým dětem nezměrně velkou milostí, tak však také svými silnými zdmi umačká všechny slepé a rozmačká všechny hluché, neboť jeho velikost zaujme celou plochu Země! A kdo je nebude viděti přicházeti dolů a nebude slyšeti jeho šumění v čistém ovzduší Země, ten již nikdy nenalezne místa na Zemi, kde by se před ním skryl a jeho tíži unikl.

[1.12.6] Neboť hle, tíha jeho paláců rozdrtí hory a srovná je s údolími a jeho obytné budovy postavím nad loužemi a močály; a všechna ta havěť, která v nich řádí bude umačkána v základu pevností základu obytných domů velkého Božího města, vašeho svatého Otce na nebi i na Zemi.

[1.12.7] A pravý Pastýř bude volati Své ovce, a ovce budou ve všech končinách země Jeho hlas slyšeti a dobře poznávati a budou přicházeti a s veškerou chutí se pásti na rozsáhlých pastvinách věčné Lásky svatého Otce, jimiž jsou velké zahrady nového svatého města velkého Krále všech národů, které byly, jsou a budou na věky.