[1.11.20] Oslovoval jsi hory, a hory ti daly odpověď; tázal ses moře a moře ti odpovídalo, a obrátil jsi svůj hlas do hlubiny Země a odpověď nezůstala na cestě, a obrátil jsi tón své řeči ke všem stromům, keřům, rostlinám, bylinám a k veškeré trávě a vše ti sdělilo svá jména a uctivě ti vyprávělo o své způsobilosti a z ní plynoucím používání pro vás podle tvé svobodné livovůle; a tak ti dalo také každé zvíře, které jsi oslovil hlasem svých prsou, každé svým způsobem slyšitelnou a rovněž zcela určitou odpověď a oznámilo ti, pokud je určeno k tvým službám a slepě poddáno tvé vůli, a větry tě učily, jak bys jich používal podle své vůle, a toto vše viděla slyšela a poznávala též Eva.

[1.11.21] Pohleď, Adame, toto vše ti není dáno od věčné Lásky jako život a také tobě Evo, nýbrž její velká milost ti to dala darem a toto vše podržíš jen po tak dlouho, pokud toho budeš podle vůle svatého Otce moudře používati, ale nebudeš-li udržovati svou mysl před tváří Jehovovou stále zcela čistou bude se jedno po druhém z oblasti tvé velké moci vzdalovati. Proto buď moudrý, jako jest velký, předobrý a přesvatý Otec tam nahoře nade vším stvořením a tam v hlubinách pode vším stvořením.

[1.11.22] A Jakým jsi takovým budeš a dále zůstaneš podle vůle svatého Otce a takovým podle tvé vlastní vůle, takovými budou a mají býti také všichni tvoji potomci a potomci Eviny, jakou jest před a pod tvýma očima.

[1.11.23] A není-li však někdo, jakým nyní jsi, máš býti a zůstati ty, podrží sice po určitou dobu ten dar, ale tento dar milosti mu bude vzat, jakmile již není, jakým nyní jsi, máš býti a zůstati ty. A i potomci Eviny se budou povyšovati nad své hlavy a stanou se jim nevěrni až do morku kostí a budou páditi za psy a živiti se lejnem hadů a své děti kojiti prsy zmijí, a tvoji potomci budou jimi otravováni a budou umírati trpkou smrtí tělesně a ve věčné hanbě a trýznivé potupě duchovně.

[1.11.24] A nyní pohleď Adame, a poslyš Evo! Ještě jste nyní v ráji, tam, kam vás postavila věčná láska a před a po vašem hříchu a před a po zboření, ale kdybyste snad někdy zapomenuli věrně zachovávati zákony Lásky a přikázání moudrosti svatého Otce, pak budete tímto plamenným mečem z této krásné zahrady vyhnáni a nebudete budoucně nikdy po celý čas vašeho tělesného života a až do doby zaslíbení ani žádný ze všech vašich potomků dovnitř vpuštěni – až teprve po této době děti vykoupení a z něho vznikajícího nového stvoření věčné Lásky.

[1.11.25] Toto si dobře zapamatuj, Adame, a rozvaž si to také ty Evo! Plod, který z tebe vzejde, Evo, tento živý plod nazveš, Adame Ahbel („Ábel“) a obětuješ jej Pánu slávy na věky, neboť jeho jméno jest „syn požehnání“ a bude prvým obrazem Toho, který přijde jednou ve velikém Čase časů shora z lůna v plnosti moci a síly svatosti Boží.

[1.11.26] A nyní, ježto jsem vás vedl, ukázal a řekl úplně vše podle vůle věčné Lásky, jest dílo mého poslání věčné Lásky v Otci vší svatosti a dobrotivosti dokonáno, a musím vás viditelně opustiti, ale neviditelně vás budu krok za krokem následovati a budu každý váš krok podle neměnitelné vůle Jehovovy počítati.

[1.11.27] A bude vám možno Mne opět spatřiti, kdykoli budete svá srdce ve vší odevzdanosti Pánu slávy obětovati, a já dám tuto vaši oběť do nádoby a ponesu ji vzhůru k Bohu a vyliji ji před tváří Syna a tehdy bude míti velký, svatý Otec zalíbení na vašich skutcích.

[1.11.28] Avšak také Mne spatříte kdybyste se snad odchýlili od zákona Lásky a od přikázání svatého Otce, jak Mne dosud vidíte s plamenným mečem v pravici abych vás vyhnal ze zahrad a tobě, Adame, vzal velkou část daru věčné lásky a její velké milosti a nechal tě pak slabého a bojícího se nejmenšího šelestu trávy.“

[1.11.29] A nyní hleď, slepý písaři tohoto Mého nového živého slova v sobě jakož i vy všichni v sobě, a rozjímejte o Adamovi, jakým byl nyní v ráji až na jedno dokonalým člověkem, jakými schopnostmi byl vyzbrojen, úplný pán Země, a všechny tyto dokonalosti byly jen darem ode Mne, a on je podržel až do doby, kdy jedenkrát na Mne zapomněl, když se stal anděl jeho očím neviditelným.

[1.11.30] A pohleď, toto vše, co měl Adam jako dar, chci dáti vám jako trvalou dávku a ještě nesčíslně více a něco nekonečně většího, co jsem já Sám, a vše, co mého jest, bude také vaše, budete-li Mne milovati a jinak nic jiného nežli milovati! (skutky)

[1.11.31] Ale kde je vaše láska, kterou jsem tak draze vykoupil a kterou bych tak rád nazýval věčně Svou?! Ó, této lásky jest již málo na Zemi! Jest tak lehká a jest tak sladká, a vy ji nechcete a také ji nehledáte, kde na vás čeká, a pohrdáte vysokou cenou v ní!