[1.1.8] Hráčům řekni, že prohrávají především svůj život a potom však vše, co jim bylo k němu dáno. Neboť hra je studánka plná jedovatého neřádu; hráči se však domnívají, že je to skryté zřídlo zlata. Proto se v něm denně rýpají, srkají do chřípí morový dech, skrz naskrz se otravují a místo domnělého zlata nacházejí věčnou duchovní smrt.