Pohled na Měsíc jedenáctými dveřmi. Biskup Martin a měsíční mudrc.

[49.1] (Pán:) „Pohleď, nyní jsme u jedenáctých dveří. Pohleď tam, podívej se dovnitř a pak mluv, co vše zde spatříš!

[49.2] Biskup Martin nyní chvíli pohlíží dovnitř a pak praví poněkud rozdurděn: „Copak je to za opravdu směšný svět?! Lidé poněkud větší než na Zemi polní králík a krajiny tak krásné jako jsou na Zemi opravdové komposty a pařeniště. Stromy mají asi několik pídí výšky, jako na Zemi kleč, ostružinové a jalovcové keře. Nejlepší jsou ještě hory, které jsou skutečně velmi vysoké a příkré! Moře ještě nevidím, zato však jezera; největší z nich má podle pozemské míry asi 10 000 věder79 vody! Saprment, to je rozdíl mezi dveřmi č.10 a 11!

[49.3] Á, áá, copak je to za větroplacha, a ještě k tomu s jednou nohou? To je asi jen zvíře, a nikoli lidská bytost?! Objevuji tu ještě celé stádo zvláštního druhu svišťů! Je to vůbec pozoruhodné! Dosud jsem ještě nikde neviděl zvířata a zde, na tomto směšném světě je najednou téměř více zvířat než lidí. Má to být skutečně svět zvířat? Ano, ano, hle, tu přichází ještě velké stádo jakýchsi ovcí! Škoda že nevidím voly a osly, abych se mohl radovat ze sobě rovných! Také ptáci jsou tu. Jen aby mezi nimi nebyli žádní příliš veselí!