[4.4] Anebo jsi snad ty sám přestrojený „Bůhsnámi“?! Ó, óóó …jsi-li jím, pak mě opusť, ó, přeošklivý „Bůhsnámi“!“

[4.5] Praví anděl: „Nechtěl bys ještě jednou strávit dobu 5–10 milionů let na ještě temnějším a hubenějším místě duchovní říše? Je-li ti to milejší, pak to jen přímo řekni. Hle, tvé staré biskupské roucho je zde již připraveno! Jenže tentokrát budeš muset desetkrát tak dlouho čekat, než ti někdo přijde na pomoc!

[4.6] Copak mě už nevidíš kráčet v tvém biskupském rouchu?! Vždyť vy přece míníte a říkáte, že ďábel se sice může přetvářet až v anděla světla, ale osobnost biskupovu Svatým Duchem proniknutou by mu bylo nemožno napodobit! Nechceš-li odsoudit sám své vlastní mínění, jak mě tedy můžeš považovat za ďábla?!“ (Biskup se téměř zhroutí, učiní velký kříž a praví: „Bůh s námi!“)

[4.7] „Odsuzuješ-li však své dogmatické učení, které pochází z nepřemožitelnosti skály Petrovy branami pekla, rušíš tím přece celý Řím a pak nechápu, jak tobě, zjevnému nepříteli Říma, může překážet tento domek, který považuješ za evangelický chrám?! Cožpak nepoznáváš, že v celém tvém nynějším chování není ani nejmenší stopy po mravní a ještě méně náboženské důslednosti?!“

[4.8] Praví biskup: „Máš ovšem proklatě silnou pravdu, uvažuje-li se o té věci při světle, ale jsi-li skutečně biskupem, pak ti zajisté bude z Říma známo, že tu každý pravověrný musí veškerý svůj rozum uvést v poslušnost slepé, bezpodmínečné víry?! Je-li rozum však sevřen těmi nejtěžšími pouty, jak by potom měla u našince vyrůst důslednost v myšlení a jednání?!

[4.9] U nás platí především: Člověk se má střežit vnikat do ducha náboženství; nemá nic vědět, nýbrž všemu má slepě a pevně věřit! Člověku je prospěšnější přijít jako hlupáku do nebe než jako osvícenci do pekla. Boha se má člověk kvůli peklu bát – a kvůli nebi Ho milovat! Je-li však toto základem našeho učení, proč chceš ode mě nějakou důslednost?!“

[4.10] Praví anděl: „Žel, mně je až příliš dobře známo, jak je to s učením Bábele12 a že se přímo příčí evangeliu, kde se výslovně praví: „Nezatracujte, abyste nebyli zatraceni, a nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Vy však zatracujete a soudíte vždy každého, kdo se nesklání pod vaše žezlo Bábele!

[4.11] Pravím: Jste snad Kristovi, nejste-li ani dost málo uskutečňovateli jeho nejmírnějšího učení?! Copak není v nauce Kristově největší, nejvznešenější řád a důslednost, tak jako v celém stvoření?! Nevane plnost Ducha Svatého z každého slova evangelia?! Nebyli vy jste však ve slově a skutku vždy proti Duchu Svatému, ježto jste vždy jednali proti nejčistšímu učení, které je naplněno Duchem Svatým, který učení dříve Pánem hlásané znovu dal na věčné trvání apoštolům a učedníkům?!

[4.12] Z toho tedy vidíš, na jakém proklatém místě stojíš jako zcela zralý pro peklo! Ale Pán místo práva chce ti dát milost; proto mě k tobě posílá, abych tě zachránil z tvého starého babylonského zajetí.

[4.13] Z toho důvodu chce Pán, aby ses vyrovnal a usmířil především se svým největším trnem v oku, chceš-li si totiž činit nárok na milost nebe. Chceš-li však setrvat při svém bábelském učení, pak se poženeš sám do pekla, z něhož tě těžko nějaký přítel Pána Ježíše vytáhne!“

[4.14] Praví biskup: „Ano, ano, nejmilejší příteli, to je poprvé, co se ve mně začíná vynořovat něco o důslednosti! Proto měj jen se mnou strpení; já už ve jménu Božím učiním, co chceš! Ale jen mně o tom nejstrašnějším pekle už nemluv – a veď mě dál.“

[4.15] Praví anděl: „Jsme zatím již u cíle! Hle, právě zde u tohoto luteránského rolníka a zároveň biskupa, kterým jsem já sám, dostaneš službu jako pastýř ovcí! Věrné vykonávání tohoto úřadu ti dá chléb a ponenáhlu i postup. Přistoupíš-li však k dílu nevrle a soudcovsky, pak si velice uškodíš a ošidíš se o chléb a povznesení! Chceš-li však být věrným sluhou, pak se již nerozpomínej na své pozemské bytí, nýbrž spíš považ, že budeš-li se chtít dostat kupředu, musíš tu začít sloužit „ab origine“13!

[4.16] Ale velmi dobře si zapamatuj: Jít kupředu, znamená zde ustoupit a chtít být posledním a nejnepatrnějším, neboť nikdo nepřijde k Pánu dřív, dokud se skrz naskrz ve všem a všude, až po svůj malíček u nohy nepokořil. Nyní víš pro toto své postavení vše. Následuj mě tedy do tohoto domu dobrého srdce. Záleží na tobě.“

[4.17] Biskup ho nyní následuje bez odmluvy, neboť vidí, že to s ním jeho vůdce nemůže myslet špatně.