Pohoršení biskupa pro luteránský chrám a odpověď andělova. Martinova pohotovost ke službě pastýře ovcí.

[4.1] Nyní jdou dále, obráceni více k jihu a přicházejí ke zcela obyčejnému selskému dvorci, před nímž stojí viditelný zřejmě luteránský chrám. Když biskup zpozoruje tento největší trn ve svém oku, zastaví se, aby se na silně holém čele pokřižoval a aby se sevřenou pěstí bil v prsa za stálého doprovodu: Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa!11

[4.2] Anděl se ho však táže: „Bratře, co to děláš? Vadí ti zde něco? Proč nejdeš dál?“

[4.3] Biskup praví: „Copak nevidíš luteránský chrám, chrám zosobněného „Bůhsnámi“? Jak se může křesťan takovému pro… ó,ó, nechci to vyslovit – místu přiblížit?

[4.4] Anebo jsi snad ty sám přestrojený „Bůhsnámi“?! Ó, óóó …jsi-li jím, pak mě opusť, ó, přeošklivý „Bůhsnámi“!“

[4.5] Praví anděl: „Nechtěl bys ještě jednou strávit dobu 5–10 milionů let na ještě temnějším a hubenějším místě duchovní říše? Je-li ti to milejší, pak to jen přímo řekni. Hle, tvé staré biskupské roucho je zde již připraveno! Jenže tentokrát budeš muset desetkrát tak dlouho čekat, než ti někdo přijde na pomoc!

[4.6] Copak mě už nevidíš kráčet v tvém biskupském rouchu?! Vždyť vy přece míníte a říkáte, že ďábel se sice může přetvářet až v anděla světla, ale osobnost biskupovu Svatým Duchem proniknutou by mu bylo nemožno napodobit! Nechceš-li odsoudit sám své vlastní mínění, jak mě tedy můžeš považovat za ďábla?!“ (Biskup se téměř zhroutí, učiní velký kříž a praví: „Bůh s námi!“)

[4.7] „Odsuzuješ-li však své dogmatické učení, které pochází z nepřemožitelnosti skály Petrovy branami pekla, rušíš tím přece celý Řím a pak nechápu, jak tobě, zjevnému nepříteli Říma, může překážet tento domek, který považuješ za evangelický chrám?! Cožpak nepoznáváš, že v celém tvém nynějším chování není ani nejmenší stopy po mravní a ještě méně náboženské důslednosti?!“

[4.8] Praví biskup: „Máš ovšem proklatě silnou pravdu, uvažuje-li se o té věci při světle, ale jsi-li skutečně biskupem, pak ti zajisté bude z Říma známo, že tu každý pravověrný musí veškerý svůj rozum uvést v poslušnost slepé, bezpodmínečné víry?! Je-li rozum však sevřen těmi nejtěžšími pouty, jak by potom měla u našince vyrůst důslednost v myšlení a jednání?!

[4.9] U nás platí především: Člověk se má střežit vnikat do ducha náboženství; nemá nic vědět, nýbrž všemu má slepě a pevně věřit! Člověku je prospěšnější přijít jako hlupáku do nebe než jako osvícenci do pekla. Boha se má člověk kvůli peklu bát – a kvůli nebi Ho milovat! Je-li však toto základem našeho učení, proč chceš ode mě nějakou důslednost?!“

[4.10] Praví anděl: „Žel, mně je až příliš dobře známo, jak je to s učením Bábele12 a že se přímo příčí evangeliu, kde se výslovně praví: „Nezatracujte, abyste nebyli zatraceni, a nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Vy však zatracujete a soudíte vždy každého, kdo se nesklání pod vaše žezlo Bábele!