Na rybolovu.

[18.1] Pravím Já: „Příteli, jen žádný strach, neboť jsme pro dobré věci na vodě, a ať je jakkoli hluboká, nemáme se čeho obávat. Nuže, pozor, vrhněte síť! Tam, kde se voda silně vlní, je ohromná ryba. Jen rychle, ať nám neunikne!“

[18.2] Oba vrhnou síť, a sotva se roztáhne ve vodě, vpluje již také do ní viditelný rybí netvor, a jelikož nemůže silnou síť prorazit, strhne s sebou rychlostí šípu loď na hladině a neustává, nýbrž stále zuřivěji ji vleče za sebou dále.

[18.3] Biskup pln hrůzy volá: „Probůh, co teď?! Co teď?! Jsme zřejmě ztraceni! Tento netvor vyplňuje síť sotva polovinou hlavy! Tělo sahá bůhví jak daleko ještě do vody! Je jistě třikrát tak velký jak naše loď! I kdybychom ho mohli zabít, kam bychom ho však potom dali?! Ó, uhání s naší lodí stále zuřivěji a rychleji k…Ó, Bůh s námi!“

[18.4] Praví Petr: „Jen nebuď dětinský! Nech uhánět tu rybu, kam a jak dlouho ji to těší! Dokud má hlavu v síti, nepůjde dolů, to vím jako starý rybář, a až se dost unaví, pak se uklidní a bude pro nás již snadné se jí zmocnit a dovléct ji ke břehu. Neboť – podívej se – ryba uhání přímo ke břehu; tu pak již tak snadno nezmizí!

[18.5] A copak jsi zapomněl, co náš ze všech nejmilejší Mistr říkal? Hle, On je klidný; proto buďme také my klidní! Řekne-li však nyní za Mnou „Připravme ruce k dílu!“, pak to teprve znamená hnout sebou, jak On přikáže! Neboť nad Něho není druhého Mistra v rybářském umění. – Nyní však platí: Pozor, okamžik naší činnosti hned nastane!“

[18.6] Tu pravím Já: „Petře, vezmi velký hák a zaraz jej mocně za čelist a ty, příteli Martine, skoč nyní rychle na břeh, uchop co nejpevněji lodní lano a táhni je a rychle je tam upevni na kůl, skoč pak zpět na loď, vezmi druhý hák a učiň, co učinil Petr; neboť hle, netvor je náležitě unavený a nyní ho snadno přemůžeme. Jen tedy rychle!“

[18.7] Biskup Martin vykonává nejrychleji vše, co mu bylo přikázáno. Loď je upevněna a náš Martin je opět v rychlosti na lodi, uchopí hák a zarazí jej hbitě a silně za druhou čelist, a tak je nyní netvor dobře upevněn.

[18.8] A nyní praví Pán: „Vyjděte na břeh a přineste velké lano, na němž je upevněný těžký a ostrý vrhací hák. Tamhle poblíž chaty je za tím účelem již připravený. Já zatím přitáhnu oběma háky rybu blíž ke břehu, načež pak musíte velmi rychle vrhnout hák na hlavu zvířete. A ty, příteli Martine, nesmíš se děsit, učiní-li přitom ryba několik prudších pohybů, které se ti ovšem budou zdát obzvláště hrůzu budícími. Měj však jen odvahu, trpělivost a vytrvalost, pak půjde vše! Dejte Mně obě násady do rukou a sami pospěšte k svému dílu!“

[18.9] Vše se stane přesně tak; ale když těžký a ostrý hák vnikne rybě do živého, začne se (pro biskupa Martina) hrozně svíjet a vzpínat, a tím přihání mocné vlny ke břehu, takže je náš nový rybář Martin mnohdy vodou zcela zaplaven, což ho obtěžuje tím víc, protože se mnohdy k němu tisícizubá tlama ryby při držení lana velmi přiblíží a zároveň silně po něm chňapá. Je ve velké úzkosti, ale nyní spíše o Mne než o sebe, neboť vidí, jak ryba svým mocným ocasem zvedla již několikrát loď zcela nad vodu a pak s ní opět mrštila dolů.

[18.10] Ale Petr mu praví: „Jen drž pevně, bratře! Napni všechny své síly, jinak nás ten hrozný netvor strhne do mořské hlubiny, kde by se nám zrovna příliš dobře nevedlo!“

[18.11] Praví Biskup Martin: „Ó, bratře, jen kdybych byl za tebou! Ta šelma chňapá ustavičně po mně a náš Mistr mně ji mimoto ještě strká zcela pod nos, při čemž tento přehrozný netvor zrovna před mou hlavou neustále roztahuje na dobré tři sáhy strašnou tlamu a pak ji opět tak prudce zavírá, že mně tím vchrstne do obličeje vždy nejméně 100 věder vody!

[18.12] Ach, to je zoufale těžká a velmi nebezpečná práce! Tahle práce by byla příliš špatná i pro otroka z galejí! Ó, mmm – brrr, brr, ááá, už zase celá nálož vody v obličeji! Já se ještě utopím, jestli ta šelma na mě ještě několikrát vychrlí vodu! Jé, jé, jé, tlama se už zase otvírá! Ne, já to již nevydržím! Voda je teď tak strašně studená, že mě nyní tak mrazí, jako kdybych zcela nahý ležel na ledě! Teď zase chňapne!“

[18.13] Praví Petr: „Na, vezmi rozpěrák a rozevři jí tlamu, aby ji už nemohla sklapnout!“

[18.14] Praví biskup Martin: „Sem s ním! – Je již úplně tam! – Oho, ty mocný dobytku, nyní už bude konečně konec s tvým chňapáním! To byla skutečně dobrá myšlenka od tebe, jen tě měla napadnout o dva tucty chňapnutí dříve, pak bych nebyl tak žalostně promočen! Ale jak je to nyní, je také dobře!“

[18.15] Tu pravím Já z lodi: „Dobré je to, nyní upevněte také lano s hákem na kůl a vraťte se pak rychle na loď! Ryba je už naše; už nám nikdy neuteče! Ale nyní loď rychle uvolníme a vyrazíme znovu na širé moře – a v krátké době snad učiníme ještě značnější úlovek!“

[18.16] Oba rychle učiní, co jim bylo přikázáno. Biskup Martin se sice škrábe za ušima, neboť toho měl jaksi jednou již dost, ale vzdor tomu nicméně rychle učiní, co jsem mu přikázal.

[18.17] Nyní jsou již oba na lodi, která opět již rychlostí šipky uhání odtud.

[18.18] Já pak poznamenávám cestou k biskupovi Martinovi: „Příteli, musíš si zde zvykat být stále neomrzelým; neboť kdo přichází k práci poněkud nevrle, tomu se dílo zřídkakdy podaří! Proto trpělivost, odvahu a vytrvalost; radost přijde teprve po vykonané práci!

[18.19] Ano, milý příteli, zde v duchovní říši se nic nepořídí s tvým cestou často žvaněným: „Requiescant in pace!“34, nýbrž: Pracujte, dokud je ještě den! Dost na tom, odpočívá-li se za noci, kdy nemůže nikdo pracovat. Jelikož jsi však měl též noc, byl jsi také bez práce. Protože však také tobě nyní nadešel den, musíš také pracovat, neboť říše Boží je říše práce, a nikoli říše lenochů a modlitelů breviáře. Proto jen svěží mysl!

[18.20] Pohleďte tamhle k severu, kde na vodách spočívá ještě silný soumrak! Moře se tam silně vlní. Není vítr ani zde, ani tam, tudíž důvod tohoto vlnivého pohybu nemůže být jiný než nějaká mocná ryba! Proto jen hbitě tam zaveslovat a všechny ruce přiložit k dílu; zejména tato ryba odmění naši námahu!“

[18.21] Biskup Martin praví: „Příteli, ta nás asi s pomocí „Bůhsnámi“ zahubí! Ale k čemu je v duchovní říši potřeba tak mnoha ryb a tak šíleně velkých? Copak jsou také zde půsty, kdy se smí jíst jen rybí maso? Anebo se maso a tuk těchto ryb, také snad zde, rozesílá dále a dokonce se s ním obchoduje?“