Help

jakob-lorber.cc

Biskup Martin

Mocné sbíhání národů sluneční obce. Pán přikazuje Martinovi kázat. Martinovy úzkostné pochybnosti. Nádherný zpěv a jeho povzbuzující vliv na Martina.

[170.1] Na bezodkladný rozkaz mudrcův vyběhli rychle na všechny strany poslové, aby svolali tisíce a tisíce, aby sem přišly k velikému zvěstování nové nauky, kterou na tomto světě dosud ještě nikdy neslyšely.

[170.2] Jako když vichřice letí a ženou před sebou mraky, tak se rozletí poslové po velké obci a svolávají jako bez dechu obyvatele, aby s nimi šli co nejrychleji do příbytku, do kterého přicházívá mudrc Uhron vždy při velkých příležitostech, aby z výše výšin zvěstoval nové cesty moudrosti.

[170.3] Lidé obce po zaslechnutí volání spěchají jako nejprudší vichřice k označenému domu. Neboť každého unáší veliká touha jako na perutích orla ovzduším a všichni proudí a hrnou se k místu, kde na ně čeká to nejvyšší.

[170.4] Martin slyší jakoby velké šumění a hučení a jako rachocení hromu a táže se Mne: „Pane, Otče, odkud je tento hluk? Přichází blíž a blíž a stává se každým okamžikem mohutnější!“

[170.5] Odpovídám Já: „Copak ještě nevíš, že přitahování působí nejsilněji tam, kde je základní magnet?! Hle, tento hluk pochází od rychlého přibližování se lidí této velké země sem, protože všichni tuší, čeho se jim zde dostane. Už obléhají tento dům. Vyhlédni čtyřmi branami, jak nepřehledné zástupy se sem valí! Všichni, všichni přicházejí, aby slyšeli slova Pána života a smrti.

[170.6] Hle, tu bude naše práce již poněkud namáhavější, než jsi ji dosud okusil. Ale nic si z toho nedělej, neboť i když je práce veliká, máme přece k tomu jen také síly a moci více než dost. Či snad myslíš, že tu s naší silou nevystačíme, a proto tak úzkostně zkoumáš přicházející davy?“

[170.7] Praví Martin: „Pane, to bylo ode mě zajisté nanejvýš hloupé. Ale myslím jen, jak nás všechny tyto nesčetné bytosti uslyší? Zde v domě – ač je velmi rozsáhlý – nebudou moci být umístěni. Neboť vidím na mnoho mil daleko, a hle, celý tento prostor je přeplněn! Vyjdeme-li však z domu pod širé nebe, tu nás uslyší také jen ti nejbližší, kdežto všichni ostatní nás ani neuvidí! Opravdu, poučovat tuto hroznou spoustu bude pěkná práce!“

[170.8] Pravím Já: „Ne tak, milý Martine. Ta věc zde půjde zcela jinak! Budeme zde jednat jen s nejbližšími, a to hlavně s Uhronem a on to zvláštními znameními, jakoby tak zvaným telegrafem okamžitě sdělí všem ostatním.

[170.9] Ale zde záleží opět především na tobě! Ty budeš konat prvé kázání, potom Petr a Jan a konečně Já Sám. Ale pravím tobě, nyní se seber dohromady, neboť bude zde mnoho bouří! Hleď, abys nebyl rušen! Ale nyní měj ještě poněkud strpení; až ti dám znamení, pak začni své kázání! Staň se tedy!“

[170.10] Praví Martin jakoby k sobě: „Ano, ano, Pane, tobě se snadno řekne: ,Budiž!‘, ale já, já, já, to je zcela něco jiného! Já mám nyní konat kázání těmto milionům lidí, kteří jsou jistě právě tak moudří, ne-li moudřejší než já, a to před tváří Pána, Petra a nesmírně důmyslného Jana?! To bude pěkně dopadat – a to za všelijakých bouří a hromobití, tak to bude ještě pěknější! Přitom budu dělat skopičinu za skopičinou. To bude zvlášť pěkné! Pak se mi notně vysmějí a budu hotov. To pak bude zpropadeně dobře dopadat!

[170.11] Měl jsem již častěji všelijaké hloupé, a mnohdy ovšem také poněkud chytřejší řeči za přítomnosti jak Pána, tak i Petra a Jana, ale tehdy nebyly miliony, ano, dokonce triliony posluchačů, kteří byli vesměs moudřejší než já. Ale zde, kde se to jen hemží a hemží, vypadá vše zcela jinak!

[170.12] Celý dům je již napěchován, muže a ženy již nelze ani rozeznat! Tisíce nepochopitelně překrásných bytostí upíná na mě své velké ohnivé oči a zdají se být v největším napětí nad tím, co budu přednášet. To bude pěkně dopadat; to bude velmi pěkně dopadat! Ještě nevím ani slůvka z toho, co k nim budu mluvit a oni už upínají zrak, natahují uši a otevírají ústa, jak mohou, aby uslyšeli mou moudrost – či co to bude! Ó, ti budou žasnout nad mou moudrostí!

[170.13] Nechá-li mě Pán nyní na holičkách a nevloží-li mi každé slovo do úst, přijdu pak do bryndy, v jaké jsem ještě nikdy nebyl! Už dávám stále pozor na znamení Páně, ale budiž Mu všechen dík, že dosud ještě žádné nepřišlo! Snad přece ještě zůstane na cestě! Ó, kdyby jen pro mě zcela odpadlo! Ale to se jistě nestane! Pán se již tváří, jako by chtěl říci: Martine, nyní se seber!“

[170.14] Ale slyšte, slyšte – slyším jakoby vzdálené harmonie? Slyším zpěv, nádherný zpěv! Zní to jako tóny varhan, jako hlasy z nejčistších pěveckých hrdel! Ach, to je nádherné, to je čistě nebeské! Ó, čistá hudbo, božská hudbo, ty potěšuješ a povzbuzuješ mysl duše nejen na Zemi, ale jsi také v nebi velkým občerstvením blažených duchů! Stále silnější akordy se střídají ve vznešeně držených tónech!

[170.15] Ach, to je nanejvýš velebné! Ten silný bas, ten libě znějící diskant a to nejčistší sladění! Ó, Pane, tato hudba je nádhernější než všechny ostatní nádhery tohoto světa! Ano, ano, tato hudba mě celého veskrz oživuje a nyní cítím, že přece něco dovede, tak tedy budu muset začít s kázáním! Opravdu, to je zajisté nádherná píseň ke kázání, jakou kdy ucho ducha, jakým jsem já, slyšelo!

[170.16] Ó, jak nádherná, nádherná, nádherná! Ó, Pane, děkuji Ti za tento nádherný požitek! Platí zajisté jen Tobě zcela jedinému, ale nicméně jsem celý blažený a mám nyní také více odvahy než předtím. Ano, Ty máš zajisté nebeské prostředky, abys povzbudil nesmělou mysl a váhavému vlil odvahu a znáš mysl každého! Tak budu nyní také jako pravý hlasatel Tebe zvěstovat a ukáži jim Tvou skrytou velikost, lásku, moc, sílu a svatost. Věčně pochváleno a velebeno budiž Tvé jedině nejsvětější jméno!“

Desktop Impresum