[DB 2.25.32] Řekněte a suďte však naproti tomu, který největší a nejmoudřejší z praarchandělů by se tedy mohl odvážit na platné, ano před Bohem platné zodpovězení, nejvyšší, v této Mé řeči hlavní otázky?!

[DB 2.25.35] A všechna, dosud žádným stvořeným andělským duchem nespočítaná, Slunce se všemi svými velkými ohnivými obyvateli, co tedy činí anebo co mohou činit? Poslyšte! Nemohou činit nic jiného, než co činí nejvyšší praarchanděl: ve svém vznešeném nejuctivějším tichu: plní svatou vůli předobrého Otce. A to je vše, co mohou činit. Jejich velkou chválu hlásá každé Slunce ještě nekonečně dalekým stvořením a takto hlásají si vzájemně tiše svými dalekými paprsky, že je jen jeden Bůh a že tento Bůh je jeden a týž svatý, přelaskavý Otec, který je miluje, stvořil je pro lásku, aby milovali též daleké temné prostory a oživovali je láskou svatého Otce.

[BM 169.2] (Mudrc:) „Ty, kterému se na tomto Tvém světě žádný jazyk neodvážil dát jméno, Ty nám po tak dlouhé předchozí časy Tvými praarchanděly zvěstovaný věčný Praduchu a nejvšemohoucnější Tvůrce všech bytostí, jejichž počet nemá počátku, ani konce, Ty prvý, Ty Nejsvětější, Ty nejmoudřejší, Ty věčný zákone a věčný Řáde všech bytostí a věcí – jelikož jsi nás tak neskonale milostivě konečně jednou navštívil, učiň nás, nejnehodnější, hodnými také ještě té Tvé milosti, že nám Sám ukážeš Svou vůli a naznačíš cestu, po níž kráčejíce mohli bychom se s důvěrou vždy a navěky těšit z Tvého zalíbení.

[RB 2.232.16] Těmito slovy Petrovými, obsahujícími málo útěchy, jsou quasi (takřka) čekatelé pekla uvedeni do takové úzkosti, že klesnou vesměs k zemi a zde jen sténajíce vyrážejí slova: „Ó, Je-sus, Maaaarria a Jo- sefe! Mi- lost! – Mi- lost!“

[VEJ 1.166.3] Nyní chápu co to znamená: Bůh stvořil Adama jako prvého člověka této Země z hlíny! Bůh ze Svého věčného řádu tedy chtěl, aby si duchové soudem držení v Zemi vybudovali ze Země, která je držela v zajetí a to z její snadněji tvárlivé hlíny tělo, zcela podle odpovídajícího duchovního tvaru, v němž by se mohli s mnohou svobodou pohybovat, své já a z něho opět Boha poznávat a takto se svobodně božskému řádu podřizovat, aby tím dospěli ke své praduchovní podstatě, totiž aby se stali zcela dokonalými čistými duchy jako jsou praarchandělé!

[VEJ 4.254.2] Člověk se může stát Bohu podobný tvarem, také v lásce a v její síle, ale nicméně věčně nikdy ne úplně ve skutečné míře nejvýš nekonečné moudrosti v Bohu a z Boha; a tak by mohly dlouhé věčnosti ve svých nesčíslných věčnostních údobích zajisté leccos obsahovat, co v nejvýš nekonečném prostoru jistě nachází své místo a o čem se dokonce ani nějakému praarchandělu jistě ještě nikdy ani nezdálo! Neboť také praarchanděl bude mít za sebou ;jako Já cestu masitého těla, bude také s to více chápat, - ale pochopit vše v celé věčné nikdy nekončící nekonečnosti nebude s to nikdy!

[VEJ 5.71.7] Taková duše je pak ve stavu, který praarciotcové nadaní duchovním zrakem nazvali a také velmi pravdivě a správně označili She oul a (peklo = žízeň po životě).

[VEJ 5.113.4] A tak by to také mělo ve všeobecném velkém řádu stvoření velmi špatný následek, kdybych dopustil, aby se lidští tvorové jiných Světů stali Mými nejvlastnějšími dětmi srdce. Ano, tu a tam je sice možná taková dopuštění; ale tu je třeba velkého tříbení a rozsáhlých opatření a příprav! Této milosti dojdou nejspíše buď duše tohoto Slunce anebo praarchandělé, jejichž povinností je ovládat, řídit a v nejlepším řádu jakožto souzené udržovat celé Slupkové globy. Ale třeba jsou ve všem tak nesmírně velcí, musí se rovněž tak jako Já spokojit, že jsou zde malými a dáti si líbit každé pokoření.

[VEJ 8.34.1] Tu přistoupil opět jeden v Emauzech obrácený farizeus, jenž byl znalec Písma a pravil: „Pane a Mistře! Nyní víme dobře jak je to podle pravdy s posedlými a kdo jsou vlastně oni zlí duchové, jimiž je tu a tam opanována lidská přirozenost; ale v Písmu se nicméně velice očividně mluví o skutečných praarcizlých ďáblech a jejich knížeti satanovi a také se praví, že satan zvaný též Lucifer a nesčetné množství andělů po něm se odsoudivší, kteří se musí podle něho řídit byli Bohem zavrženi a do věčného pekelného ohně svrženi.

[VEJ 10.206.5] Ale tato převeliká blaženost nepochází však vlastně od Mé zcela jednoduché a prosté osobnosti, kterouž jsem právě tak dobře člověkem jako ty a jako Duch právě tak duchem jako tento praarchanděl Rafael, nýbrž hlavní blaženost dokonalých duchů spočívá v tom, že poznávají stále dokonaleji, jasněji a hlouběji Mé nekonečné dokonalosti z Mých nekonečně mnohých nespočetných a nezměrných děl.