Help

jakob-lorber.cc

Domácnost Boží

Pád do hříchu.

[1.8.1] A hle, tu zastřela věčná Láska Svou tvář a vzdálila Se podle čísla řádu na určitý čas a byla z hlubiny Svého slitování slepá a nechtěla a nemohla věděti, co nově stvoření učiní v soudu Božství pro zkoušku jejich svobody v krátkosti doby na Zemi skrze lásku slitování. A místo, které jim bylo dáno k obývání na pevninách Země, bylo údolí a byla zahrada a bylo nazváno ráj, a byla to země, která později oplývala mlékem a medem a bylo to místo, které ve velkém čase časů největších skutků věčné Lásky slulo „Bethlemem“ a bude tak dále slouti na věky, a bylo to místo, kde věčné Slovo poprvé v masitém těle spatřilo Světlo Své milosti svítiti z dalekého Slunce, Měsíce a všech Hvězd krůpěji slitování.

[1.8.2] A hle, jejich touha rostla v soudu zkoušejícího Božství v jeho zlobě. A v zahradě stál strom, a tento strom nesl jablka nejkrásnějšího druhu, a Eva zatoužila po nich a pravila Adamovi: „Hleď, Adame, dychtím silně po tomto plodu. Chceš-li utrhnu jeden a ochutnám a pak ti jej podám jako prvý dar z mé ruky!“

[1.8.3] A hle, Adam mlčel, přemýšleje o řeči Evině. A jakýsi vnitřní hlas, který byl svatý, ježto přicházel v něm z Božství, mu pravil: „Budete-li jísti ovoce tohoto stromu, zemřete!“ A Adam se toho velice ulekl, takže nemohl milované Evě ani odpověděti. (touhy umrtvit)

[1.8.4] A touha vystoupila v Evě a táhla ji pod strom a přikazovala jí, aby s něho utrhla jablko. A tu zpozoroval Adam, že se Eva stala jeho srdci nevěrná a zesmutněl a pravil:

[1.8.5] „Evo, Evo, co činíš? Hle, ještě nejsme požehnáni Pánem moci a síly a života! Hle, držíš ve své ruce plod smrti, odvrhni jej od sebe, abychom nezemřeli v nahotě před Pánem spravedlnosti!“

[1.8.6] A hle, tu se ulekla ve své touze Eva vážnosti Adamovy a nechala plod smrti padnouti na zem. A její touha ji opustila a byla osvobozena od své touhy. A Adam nalézal velké zalíbení na osvobození ze smyček smrtonosné touhy Eviny. (touha po něčem ne dobrém je satan)

[1.8.7] Avšak hle, touha Evou z jejího srdce vyobcovaná ležela nyní na zemi a moci soudící zloby Božství vzala na sebe podobu velkého hada, vzala plod smrti do tlamy vylezla na strom a ovinula všechny jeho větve a haluze od kořene až k vrcholu a pohlížela upřeně na Evu. A Eva to zpozorovala a pohlédla na hada, a také Adam to zpozoroval skrze Evu, ale hada ještě neviděl.

[1.8.8] A hle, Eva se přiblížila k hadovi a s velkou rozkoší pozorovala jeho svůdné závity kolem stromu a třpytající se barvy jeho studeného šupinovitého krunýře.

[1.8.9] Had se však pohyboval a vložil jablko do klína nyní sedící Evy, pozvedl pak opět svou hlavu a oslovil Evu těmito slovy:

[1.8.10] Evo, viz své tebou zapuzené dcery ovíjeti strom tvé rozkoše! Nepohrdej skrovným darem, který jsem ti vložil do klína, nýbrž požívej bezstarostně plod své lásky, ty nejen že nezemřeš, nýbrž budeš se sytiti pro poznání všeho života nad Boha, kterého se bojíš, ačkoli je slabější nežli ty!“ A hle, tu se jazyk toho hada rozdělil a stal se špičatější nežli šíp, a had sklonil svou hlavu k prsoum Eviným jakoby je chtěl dětsky políbit, ale v tom vrazil své dva jedovaté šípy do prsou Eviných, a Eva spatřila v hadovi svou vlastní podobu.

[1.8.11] A nyní zpozoroval také Adam co se přihodilo pod stromem a zalíbila se mu převelice ona druhá Eva, a nepozoroval, že je to jen had. A hle, tu vzplál i on v touze své, v chuti k druhé Evě, vzal onen plod z klína Evina, stal se své lásce nevěrný a s chlípnou touhou požil zakázaného plodu z lůna Evina, a v požitku tom poznal sebe jako prvého, jenž se velkou marnivostí svého slepého sobectví ztratil v Říši Světla věčné Lásky a padl do moře hněvu věčně neúprosně usmrcujícího Božství

[1.8.12] A hle, jakmile se takto poznal on a zaslepená Eva skrze něho, tu vyvstala v něm velká lítost za základu jeho srdce, a Eva se styděla pro svou zpozorovanou nahotu Adamovu a byla od hlavy až k patě zděšena a nahotu svou pokryla listy fíkovými. A také Adam sáhl po listech, aby pokryl nahotu svou, a skryl se v jeskyni a ronil slzy velkého bolu, a Eva skryla za trní a truchlila mocně nad vinou, že svedla.

Desktop Impresum