Biskup Martin |
[1.12] Opakuje své volání silněji a vyčkává, ale dosud nikdo nepřichází. [1.13] Volá totéž potřetí, hlasem ještě silnějším, ale po třetí marně. [1.14] Z toho je našemu muži nadmíru úzko, začíná již zoufat a praví ve stále zoufalejším rozpoložení: „Ó, probůh, Pane, pomoz! (To je však jen jeho obvyklé úsloví.) Copak je to? Třikrát jsem volal – a nadarmo! [1.15] Jsem tedy ztracen? To nemůže být, vždyť nevidím ani ohně, ani „Bůhsnámi“ (ďábla)! [1.16] Ahahahahaha (chvěje se), to je opravdu strašné! Tak sám! Ó, Bože, kdyby nyní nějaký „Bůhsnámi“ přišel sem a já – bez kropenky třikrát posvěcené a bez krucifixu – co si počnu?! [1.17] A na biskupa bude mít „Bůhsnámi“ obzvláštní zálusk?! – Ó, ó, ó, ó (chvěje se úzkostí), to už je nyní k uzoufání! Myslím dokonce, že se u mě již dostavuje pláč a skřípění zubů?! [1.18] Odložím toto své biskupské roucho, pak mne snad „Bůhsnámi“ nepozná! Ale potom by měl „Bůhsnámi“ ještě větší moc nade mnou?! Ó, běda, ó, běda, přece jen je ta smrt strašná! [1.19] Ano, kdybych jen byl opravdu zcela mrtev, pak bych také strach vůbec neměl ale právě toto živobytí po smrti, to je něco! Ó, chraň mě Bůh! [1.20] Co by se asi stalo, kdybych se odebral dále? Ne, ne, zůstanu! Neboť co je zde, to z krátké zkušenosti vím, avšak jaké následky by měl byť i jen jediný záhadný krok vpřed nebo vzad, ví Bůh Sám! Proto ve jménu Boha a ve jménu nejsvětější panny Marie vyčkám raději soudného dne zde, než abych se byť jen o vlas pohnul vpřed nebo vzad!“ |
Desktop Impresum | |